Fejetony
Intelektuální rozvoj
Když léčí profesor
Lyžování o život
Loupežné přepadení
/fe
Sean Connery a já
Atentát
Sexshop
Souboj
Kohoutí trauma
Baklažán
Při
pohledu na silikonový implantát
PIP procitnu. Těžce. Ne
soucitem, ne lítostí nad
postiženými. Procitnu děsem a
hrůzou. Ze sebe.
Když
vidím ten třaslavý, nekvalitní,
rozpínající se silikon, vidím a
cítím konzistenci mého
zdevastovaného svalstva. Ovšem
nejen prsního. Celo-tělového.
Vypracovat se do uvedené
modifikace bylo rychlé, nesmírně
krásné, chutné, levné,
bezbolestné a nevědomé.
Začalo
to nevinně až zdravě. Já,
odpůrce a ignorantka fast food,
objevila jsem netypický,
arménský. Na první pohled se
zdravím jídlem, ku podivu
s gruzínskou obsluhou. A tam
lahodné jídlo. Baklažán.
Podlehnout baklažánu totálně,
jak kuřák cigaretě několikrát
denně, i s abstinenčními
příznaky, netrvalo dlouze.
Baklažánový kulinářský skvost,
který mne dostal, byl nevinný,
nenápadný, bílo-zelený,
s česnekovým odérem, rozmixovaný
do podoby silikonu PIP. Zdravá
zelenina s přílohou čerstvé
zeleniny. No nejez to!!!
Podávané na bílém plastovém
talířku, víceúčelovém, vhodném
pro lidi, psy a kočky.
Ta
lahodná lehká pikantní chuť!
V začátcích jedna až dvě porce
týdně. Pomalejší start, asi jak
Sábliková, která se pak rychle
dostane do pravidelného a
vítězného tempa, jak já! Po
krátkém čase nenápadně již porce
každý den, někdy i dvě denně.
Prostě skvělý baklažán. Konečně
objev zdravého a lahodného
jídla.
Celý
život si dávám záležet na tom,
co sním. Gurmán ne v intencích
bio fanatizmu, spíš purista
s důrazem na čerstvost, kvalitu
a původ. Projím majlant, při mé
frekvenci každé 3 hodiny. Jím
málo, chutně, zdravě, od
probuzení do usnutí.
Baklažán povýšil na můj
každodenní fetiš. Moje touha po
něm, moje chuť labužnicky ho
polykat, vůbec časem
neoslabovala. Probouzela se po
ránu, vzrušeně a nedočkavě
gradovala v poledne, vrcholila
zážitkovým orgasmem po polknutí
posledního sousta. Dojídání
z misky se stalo velice intimní
a s jazykem. Nesnesla jsem na
misce ani nepatrnou zelenkavou
šmouhu, tomu jazyk posloužil
ideálně.
Najít
místo bez čumilů a v klidu
vylízat poslední zbytky způsobem
mlsné kočky, přineslo lízání
v prázdném výtahu, na parkovišti
v autě, u výlohy, všude možně
bez blízkosti lidi v nákupním
centru, kde sídlili Gruzínci
s baklažánem. Vylízání dočista a
pak spokojeně odhodit plastový
příbor s universálním talířkem!
Stávala jsem se rychle a levně
zasycená, uspokojená, nabitá
energií z obyčejné zeleniny.
Intenzita zdravého obžerství, ke
spokojenosti obsluhy, stále
gradovala občas většími porcemi,
silnějším česnekem a za stejnou
cenu! Moje rána začínali těšením
na dotaz číšníka:
„Paní
jako vždy?„
„Jako
vždy.“ Můj milovaný baklažán.
Když
pro jídlo dorazil kolega, byl
tázán:
„Pro
paní jako vždy?“
„Pro
paní jako vždy.“ Neomylně.
Za
období více než dvou let
pravidelné docházky, nikdo
nelabužil a neobjednával jídlo
na obrázku pod číslem 20. Jenom
já. Nevím proč. Vzniklo silné
pouto s Gruzíncem. Pravidelnosti
a neměnnosti objednávky. Za milý
úsměv při balení talířku do
alobalu, dostal lačný škleb
atraktivní padesátnice,
nedočkavé prvního rýpnutí do
jídla.
A tak
jednou, čekajíce netrpělivě už
v 11 hodin se táži nevinně : „
Vy víte jak mi to chutná, jak
bez toho vůbec nemůžu být, tak
mi prosím řekněte, co tam
dáváte, že to máte tak výtečné,
lahodné a neodolatelné ?“
Mladík
sepnul velké nahnědlé chlupaté
ruce.Vážně pravil a názorně
ukázal:
„Paníííí,
kolik baklažánu, tolik
MAJONÉZY!“
V tu
ránu zůstávám bez dechu, řeči,
síly, akceschopnosti. Chuťové
poháry se stahují úděsem do
polohy „ ON“. Několikaletá iluze
zdravého jídla zemřela. Náhle a
rychle. Neschopná plesknout
misku po Gruzínci, s hrůzou
odcházím.
Já,
která roky unikám
prefabrikovaným majonézám,
kečupům, omáčkám, instantním
jídlům, Podravce a jiným
skvostům regálů potravinových
obchodů, se cpu, polykám kvanta
nezdravé, umělé majonézy!!!!!!
Za den 200 - 400 gramů, za týden
cca 1- 1,2 kg, za rok proženu
tělem minimálně 30 kg kdovíjaké
majonézy! Normální smrtelník si
šprcne malou kaňku k jídlu, já
si dopřávám louži.
Podléhám odporu k té hmotě,
zoufalství, bezmocnosti, vzteku,
nenávisti, beznaději. Ihned
chápu a promítám můj roční
váhový nárůst. 6 kg navíc. Ne
svalový, ale divně měkký,
tukový, nezničitelný cvičením a
sportem, balící mé břicho, přes
boky až na prsa valící se
tělesný tuk. Jak ve
Švankmajerově „Jídle.“ Rozplizlý
po trupu.
Nepochopitelné rychlé přírůstky
mé léta stabilní, neměnné
hmotnosti, v průběhu pojídání
zdravé zeleniny, utopené
v majonéze, mne vehnaly do
ordinací doktorů. Endokrinolog,
gynekolog, internista, praktický
lékař, drahý výživový
poradce………Následně doporučené
nesmyslné diety, vyšetření,
odběry, sono a zajímavé
diagnózy: nafouklý tračník,
rozházený metabolizmus,zpomalený
metabolizmus, hormonální změny
atd. A já byla jenom přežraná
zdravého baklažánu. Ovšem
v majonéze.
/fejeton/
2.9.2015
Žena 50+
|