Fejetony

 

 

 

Intelektuální rozvoj

 

Když léčí profesor

 

Lyžování o život

 

 

 

Loupežné přepadení

 

Nebezpečí mé ženskosti nespočívá v klasické zbrani něžného pohlaví – muže využít, zneužít, vysát, oškubat. To neumím. Ohrožuji muže na životě, nečekaně a mnohem hůř. Dokáži skoro dokonat atentát na Klause, znemožnit volební akt, 

 

mít autorizovanou recepturu na koule jednoho našeho politika, odmítnout Conneryho etc. Při seznamování s novým mužem mám dokonce v repertoáru i loupežné přepadení banky.  A to ne ledajaké. Samozřejmě, stalo se to jako skoro všechno v mém životě nečekaně, neplánovaně. V té době jsem byla pečlivá manželka, co svého chotě ctí, neobtěžuje, bez remcání posluhuje. Za odměnu dvou dětí, starostlivosti o všechny staré, choré v rodině a finanční klid.

 

     Jednou večer manžel dorazil domů ustaraný v rozpacích. Požádal mě, abych mu do dvou dní sehnala ten nejlepší outfit na tenisový zápas. Nesmírně důležitý, s cizincem, který nepochybně může ovlivnit jeho profesní budoucnost. Dvouhra s ředitelem právě otevřené renomované německé banky, kde jenom poplatky za účet kopírovaly obsah běžné peněženky. Ovšem na můj outfit na match, kdy mi zdárně sekundoval ve čtyřhře Sláva Doseděl, to zdaleka nemělo! I tak, sehnala jsem ty nejluxusnější kraťasy na trhu, aby nezahanbil. Což při zanedbatelné výšce manžela nebyl úkol jednoduchý. Hru měl naštěstí jistě v ruce. Tenis dopadl výborně, tak jak měl. Ředitel banky neprohrál, firma se stala jedním z největších, nejvýznamnějších klientů. Já byla následně vyslána potěšit banku založením osobního účtu. Z těch podmínek mi bylo lehce nevolno, do breku za každou stokorunou utopenou v nesmyslných poplatcích. Nejdražší banka na trhu. Luxusní banka, do které lidi nechodí, jenom zvědavě nakukují. Pro posílení kontaktu a pozice manžela jsem beze slova vykonala požadované. Kromě nás, klienty v té době byli pouze samí movití cizinci. Nejvíc mě na tom těšila představa významného přijetí a založení účtu přímo u pana ředitele banky.

 

    Nakolik to byla jedna z prvních zahraničních bank v Česku, měla jsem dojem, že musím vypadat asi jak paní od Rothschilda. Nemůžu přeci udělat ostudu. Kojící prsatá matka jsem se úmorně nasoukala do obtažených  promočních černých šatů, do klobouku z posledního rodinného pohřbu a vyrazila do banky . Prostě copyright Claudia Cardinale zabloudilá v Brně, ovšem s nepatřičným ksichtem, s kojencem v náručí a zbraní v tašce, kdyby něco. Tolik zvědavých, vyjevených pohledů na Kobližné! Na to nemohu dodnes zapomenout! Tak i na ten blbý a nezkušený pocit, jestli je to takhle správně.

 

  Naštěstí malý synek v náručí se mě v tom strašidelném klobouku nebál. Neustále malou ručičkou ťapal po obludné mašli, která zatraktivňovala mne i omšelý černý klobouk se širokou šerpou. Smál se. Mne před vstupem do banky zamrazilo. Obrovský nezvykle liduprázdný naleštěný prostor. Na jeho konci skoro v nedohlednu pult a za ním možná bankovní úřednice. U vstupu střeží na tu dobu nezvyklá dvojice bankovní ochranky, opásaná zbraněmi, obuškem, snad i s neprůstřelnou vestou.

 

    Uvítání bezpečnostní služby bez pozdravu, pouze mrazivým neosobním pohledem. Na naleštěné černé mramorové podlaze při každém kroku zaznívá sexy ťukání mých nových, pro tuto příležitost zakoupených lakovaných vysokých lodiček. Klapot v  hrobovém tichu banky. Od dveří k pultu  snad sto nekonečných kroků! U každého obava  z vyvrtnutí kotníku na naleštěné kluzké podlaze. Bez úhony  doklopýtávám k přepážce s úřednicí. Ohlášení k panu řediteli se jeví ne jako formalita, ale spíš jak bezpečnostní prověrka. Požadovanou občanku musím vylovit z peněženky a útrob mé hluboké černé tašky. To se synkem v náručí je nemožné. Žádné židle, nic. Usazuji ho asi na 1,5 metru vysoký pult s obavou, že snad nespadne a nezabije se mi pádem na mramor v úplně nové bance. Úřednice zkušeně vycítí mé obavy, zezadu dítě bezpečně chňapne a přidrží na pultě. Synova nožka zůstává zaklíněná v ručce kabelky. Nechtěně ji strhne z mého zápěstí. Ta celá padá dolů. Syn bezpečně nadále sedí a kouká. Jenomže  z otevřené kabelky kromě jiného ihned vylítne moje zbraň. Plynová imitace smrtonosného revolveru Taurus. Rotací kolem vlastní osy rychle klouže  po hladké tvrdé podlaze daleko ode mne. Na občanku ani nedojde. Okamžitě mě odborně paralyzují obě vycvičené gorily. Dokonce jedna na mne lehne a pevně mi přidržuje zkroucené ruce za zády. Funím pod tlakem těžkého vycvičeného těla cizího muže. Bezmocná, již bez klobouku a možnosti pohnutí. Jediné, co je mi umožněno je dýchání. Cítím, jak jiná velká mužná dlaň mi znehybňuje a tlačí hlavu na zem, vytočenou rovnou k otevřeným dveřím pana ředitele. Ten stojící ve dveřích absolutně ztuhle, nevěřícně pozoruje aktuální dění na podlaze banky. Bezpečnostní alarm piští, signalizuje ohrožení. Lehce viditelně se třese. Netuší, že na zemi leží očekávaná návštěva. Myslím, že ani v simulaci nebezpečí něco takové na vlastní oči neviděl. Situaci, která příchozímu aktérovi se musí jevit jednoznačně. Loupežné přepadení live. Žena v černém ležící paralyzovaná na zemi, kousek od ní obludný klobouk, černo stříbrná zbraň, ochranka v akci, blikání všeho co blikat má a bezpečnostní pípání do toho. V této delikátní, nedobrovolné poloze, typicky německému, hoch nóbl oblečenému panu řediteli zmatená popisuji důvod návštěvy a dožaduji se založení účtu. Ze země, z polohy v leže. Mezitím druhý muž z ochranky stáhnul dlaň z mé hlavy a zajišťuje zbraň. Naštěstí ihned zjistil, že je to povedená obyčejná plynovka, co nezabíjí. Nahlas velí k osvobození mé osoby. Značně pomačkaná vstávám, uvádím se do života. Ihned, jak vyslovím své jméno, pan ředitel se uvolní a s chutí  se směje. Jo, jo, očekávaná návštěva, manželka pana jednatele.

 

  /fejeton/

19.1.2016

 

 

Sean Connery a já /fejeton/

 

Atentát n/

 

Sexshop

 

Souboj

 

Kohoutí trauma

 

Baklažán

 

Žena 50+

 

 

 Copyright © Alžbeta Vlčková